Dnes je to přesně 80 let od chvíle, kdy byla nad jedním z nejhezčích měst Brazílie – Rio de Janeiro – vztyčena socha Ježíše Krista Vykupitele. Socha, která se stala turistickým magnetem města. Socha, která se dostala v celosvětové anketě z roku 2007 mezi sedm moderních divů světa. Socha z jejíž terasy je nádherný výhled na Guanabarskou zátoku a vlastní Rio de Janeiro. Socha, která byla dlouhou dobu nejvyšší sochou Ježíše Krista na světě.

Několik informací - Socha samotná je dílem francouzského sochaře Paula Landowského. Práce na její stavbě začaly v roce 1926, a o pět let později, 12. října 1931, byla slavnostně odhalena. Socha je vysoká 30,1m, podstavec měří 9,5m, rozpětí paží je 30,0m a váží 635t.

Rád bych se na to místo někdy v životě podíval. Myslím, že to musí být fakt síla. Byl jste tam někdo?

Na rohu ulic Joštova a Česká v Brně se nedávno objevilo “Integrované centrum mobility“.

Musím se k něčemu přiznat. I když se to nachází nedaleko od místa mého bydliště, tak jsem se o tomto projektu dozvěděl až z internetových deníků, které o otevření informovaly. Nejvíce se ale mluvilo o tom, kolik tato malá stavba stála. Suma, kterou město zaplatilo, je téměř 6 milionů Kč. Na objekt, který má délku 5m a šířku 2m, je to docela vysoká suma.

Dle vyjádření dodavatele stavby se jedná o adekvátní sumu, jelikož jsou zde použity kvalitní materiály a vybavení. Chápu, že automat na lístky, kde je možno zaplatit kartou a nebo papírovými bankovkami, není zadarmo. Stál půl milionu. Kdyby vnitřní vybavení, které není spojeno pevně se stavbou, stálo také stejnou částku, tak nám zůstane na stavbu samotnou cca 5 milionů korun. Což zahrnuje výkopy, základy, prosklené stěny, podlahu, lehkou střechu, WC, klimatizaci, silnoproudé a slaboproudé rozvody, obklady, svítidla a vytápění. Cena za 1m2 stavby tak je 500.000 Kč. Žádnou podobnou stavbu jsem v životě neviděl.

Tato stavba (společně s kašnou a časostrojem na Náměstí Svobody) je opět důkazem toho, že jsme v Brně velice štědří k našim dodavatelským firmám.

Abych ale jen nekritizoval. Budova je provedena kvalitně a z dobrých materiálů. Doufám, že bude sloužit dlouho.

© 2011 Jiří "Králík" Mikulášek

Včera byla v Brně slavnostně otevřena nová autobusová zastávka (více zde), která velmi nápadně připomíná nerealizovaný vítězný návrh Národní knihovny v Praze od zesnulého Jana Kaplického. Stavbu zaplatila firma Pepsi v rámci svojí kampaně a darovala ji městské části Brno-Sever. K tomuto počinu se vede dalekosáhlá debata, jestli to je dobré využití a nebo dehonestace díla Jana Kaplického.

Osobně si myslím, že to je úplně skvělý a odvážný nápad. Jeho autor chtěl vzdát hold Janu Kaplickému a snad se mu to povedlo. Myslím, že tato akce má i jistý vedlejší účinek. Ukazuje v úplné nahotě trapnost celé kauzy, které se vleče již několik let. Ukazuje na strach zadavatelů soutěže. Ukazuje na pokřivený pohled na moderní architekturu.

Doufám, že tato akce třeba pomůže k tomu, aby se návrh Jana Kaplického jednou zrealizoval tam, kam byl původně navržen. V té velikosti, barvě a k tomu účelu.

V této souvislosti se mi vybaví (tak trochu ironicky) už jen věta z filmu Pelíšky: “Zas jsme o krok před nimi.” Jen nevím, jestli to bude stačit

© 2011 Jiří "Králík" Mikulášek

© 2011 Jiří "Králík" Mikulášek

Tento dům (bývalé kasino) nemůže přehlédnout vůbec nikdo, kdo přijede do Brna vlakem a nevyhne se mu ani mnoho z těch, kteří přijedou autobusem. Je to dům, který stojí na jednom z nejlepších a nejrušnějších míst, které si člověk v Brně může jen představit. Z developerského hlediska by získání tohoto domu byla výhra, jelikož to množství lidí, které kolem projde a nebo projede, jde do desetitisíců denně.

Jenže se stala chyba. Část domu a podchodu pod ním patřilo městu a část soukromé firmě. Tyto dva subjekty se spolu již více než devět let soudí o majetková práva a dům tak stále chátrá – od svého požáru v lednu 2002, kdy zde zahynul majitel herny a velitel hasičské jednotky. Majetkové poměry by teď už snad měly být vyjasněny (došlo k vyrovnání a výlučným vlastníkem se stala ona soukromá firma) a mělo by se začít s opravou. Doufám, že to je opravdu tak a jedna z ostud Brna zmizí v propadlišti dějin.

Zatím se nastěhovali do toho domu bezdomovci a narkomani. Smrad, který se z něj line, je opravdu otřesný a dokonce podnítil vznik petice. Vzhled domu zakrývá jen obměňující se velkoplošná reklama, která je na domě umístěna.

Poučení, které si z tohoto případu do své architektonické praxe a života vůbec beru je, že je třeba problémy řešit hned, jinak se částka na jejich následné řešení bude takřka exponenciálně zvedat s časem, který bude řešení problému trvat. Kdyby se budova opravila před devíti léty, tak částka, kterou by to stálo by byla řádově nižší, než kolik bude oprava stát teď. Zde je několik důvodů:

1. zvedla se cena materiálů
2. zvedla se cena práce
3. stavební normy a předpisy jsou přísnější
4. upravila se výše DPH
5. narostly náklady na vyčištění a sanování objektu

© Iwan Baan

Zajímavý koncept má nově postavené Muzeum Moře a Serfování, které navrhl ve francouzském lázeňském městě Biarittz známý architekt Steven Holl ve spolupráci se Solange Fabiao. Muzeum bude otevřeno tuto sobotu pro veřejnost. Je rozděleno svojí architekturou na dvě základní oblasti – “Pod nebem” a “Pod vodou”.

Když stojíte na otevřeném prostranství, které se otevírá k nebi a navazuje na své okolí “Place de l’Océan”, tak ten dojem dělá čest svému jménu. Oblast “Pod vodou” je vyhrazena pro muzejní výstavy. Z otevřeného prostranství pak vyčnívají dva prosklené objekty, kde je umístěna restaurace a kiosek pro surfaře.

Na našich rybnících a přehradách bohužel nejsou tak velké vlny jako na pobřeží Atlantského oceánu, takže budovu s tímto charakterem asi u nás nikde nenajdeme, jelikož by to by to nebylo adekvátní.

Více zde.

© Architects Rudanko + Kankkunen

Tato škola v Kambodži od architektonického ateliéru Rudanko + Kankkunen sice není architektonický zázrak, ale zaujalo mě na ní několik věcí:

1. je postavena kompletně z místních materiálů
2. je postavena bez použití těžké techniky
3. stavěli ji hlavně místní lidé

Přijde mi, že tento koncept humanitární pomoci se víc a víc rozbíhá, jelikož jediný je efektivní. Když chci někomu pomoct, tak nejlépe udělám to, že ho naučím, jak se o sebe má postarat tak, aby nemusel být poté na mojí pomoci závislý.

Myslím, že pouhá materiální a finanční pomoc nestačí a v důsledku ani nepomůže, spíš ublíží, jelikož se nedostane ke všem potřebným. Když chci pomoct, tak jen peníze nestačí. Musím k tomu přidat i ruce a tady se to myslím povedlo.

© Architects Rudanko + Kankkunen

© UNStudio. Photographed by Ronald Tilleman

Zaujala mě novostavba budovy pro dva státní úřady v Groningenu v Holandsku od architektonického ateliéru UNStudio.

Velice se mi na ní líbí nápad, který umožňuje v budoucnu kancelářskou budovu bez velkých zásahů do statiky a konstrukcí budovy předělat na bydlení. Myslím, že je to dobrá úvaha a jistě je hodná následování, jelikož takto má developer nebo samotný majitel možnost se přizpůsobit konkrétním požadavkům trhu a mít náskok před konkurencí. Variabilita řešení staveb je teď v kurzu.

Ben van Berkel (vedoucí architekt) to shrnul takto: “Návrh obsahuje množství inovací ve vztahu k redukci materiálů, nižším provozním nákladům a lépe udržitelnému pracovnímu prostředí. Reprezentuje komplexní a inteligentní tvořivý přístup k udržitelnému rozvoji.”

© DI Bernardo Bader

Moc se mi líbí tento dům, který má své vlastní “nádvoří”, které je nedílnou součástí domu.

Stejný model řešení měly římské domy a mě osobně to přijde jako skvělý nápad, který nestárne. Máte své soukromí, které nikdo z venku nenaruší, a přitom můžete sedět na vzduchu a pod nebem plných hvězd.

Zde je o něm celý článek na ArchDaily.

VZPAMATUJME SE!

Situace v zadávání veřejných zakázek na architektonické služby v naší zemi je katastrofální.

Buď je o vítězi dopředu rozhodnuto a vybírá se z úzkého okruhu několika “soutěžitelů“ a soutěž se všemi jejími výhodami je tak de facto zadušena, nebo jsou zakázky zadávány na základě nejnižší nabídkové ceny v domnění ekonomické výhodnosti. Důsledkem nejsou úspory, ale zoufale nízká kvalita realizovaných staveb, které se kvůli špatným projektům prodražují daleko více, než se ušetří na projektu.

Naprosto kritický stav je v oblasti územního plánování. Budoucnost našich měst a obcí je na příští desetiletí založená na špatných územních plánech, protože veřejná správa téměř zcela rezignovala na jejich kvalitu a smysl. Vlivem tohoto chování dochází k postupné devastaci prostředí, v němž žijeme. Tento stav má přímou souvislost s korupčním prostředím u nás. Kvalita práce architekta je určující pro kvalitu výsledného díla

Pokud chceme postavit stavbu účelnou, krásnou a současně mít pečlivou kontrolu nad investovanými penězi, bez kvalitního projektu se neobejdeme. Dobrý hospodář si hledí opatřit projekt co nejlepší, protože ví, že špatný projekt znehodnotí investici mnohonásobně větší. Např. projekt na dům totiž stojí maximálně desetinu celkových investičních nákladů na stavbu. Územní plánování se nezabývá projektováním staveb, přesto je jeho význam ještě důležitější, protože určuje pravidla rozvoje sídel a uspořádání krajiny a ovlivňuje tím hodnotu prostředí, ve kterém žijeme.

Nevhodnost výběrových řízení o nejnižší cenu pro architektonické služby a klamná “ekonomická výhodnost“ vedou k mrhání veřejnými statky. Je prokázáno, že zadávání veřejných zakázek podle nejnižší ceny je u architektonických služeb ve většině případů nevhodné. Úspora peněz je jen zdánlivá. S klesající cenou obvykle klesá kvalita, přičemž existuje určitá hranice, pod kterou již není možné zakázku provést ani podle minimálních standardů profese. Je naprosto alarmující, že u nás stále častěji výběrová řízení o nejnižší cenu vyhrávají nabídky ve výši pětiny tohoto minima. Podle takových projektů se pak staví hloupé a nedomyšlené stavby a vzniká stále více špatných územních plánů.

Jde o hodně. Tři čtvrtiny obyvatel ČR žije ve městech. Architektura a urbanismus jsou hlavními obory, které se podílejí na tvorbě prostředí, ve kterém žijeme. Politici a úředníci by tedy měli vyžadovat příslušnou kvalitu projekčních služeb – místo toho však drtivá většina z nich krátkozrace nakupuje nejlevnější projekty, zdůvodňuje to “ekonomickou výhodností“ a v důsledku tak mrhá veřejnými prostředky. Skutečně ekonomické chování je něco jiného. Jde o celkovou hospodárnost jednání vedoucí k realizaci nějakého díla. A to nejen ve vztahu k nákladům počátečním, nýbrž i k investicím následným, které jsou, jak jsme již vysvětlili, deseti nebo dvacetinásobně vyšší, přičemž hodnota jejich realizace je na kvalitě přípravy zcela závislá. (Výběrová řízení, ve kterých je nabídka nejnižší ceny relevantním kritériem hodnocení, jsou vhodná např. při nákupu zboží nebo stavebních prací, kdy lze předepsat podmínky kvality dodávky. Kvalitu architektonických služeb však předem stanovit nelze a podmínky jako např. reference nebo výše obratu uchazeče jsou diskriminační, omezují soutěžní pole a jsou tedy nevhodné.)

Řešením je soutěž o návrh…

Pro zadávání většiny veřejných zakázek v oblasti architektury, územního plánování a některých technických staveb je určena soutěž o návrh. Nad ostatními druhy výběrových řízení vyniká v tom, že uchazeči odevzdávají konkrétní návrh řešení díla – soutěžní studii. Pouze v soutěži o návrh lze tedy hodnotit obsah a jeho kvalitu a následně jimi poměřovat výši honoráře soutěžícího. Soutěž o návrh je nástroj velmi starý, propracovaný a účinný. Její pravidla umožňují mimořádnou transparentnost, odborné a férové hodnocení nabídek podle mnoha kritérií, díky čemuž se těchto soutěží účastní nesrovnatelně vyšší počet uchazečů než jiných výběrových řízení. Ve vyspělých zemích je soutěž o návrh zcela běžná a úroveň realizací veřejného sektoru tomu odpovídá – ve vzájemném srovnání dopadáme žalostně.

Silná tradice soutěží je i u nás, byla však přerušena. Těch několik výjimek jen potvrzuje pravidlo. Zdůrazňujeme, že přiměřené užití soutěže o návrh je nikoliv primárně v zájmu architektů jako stavu, ale výsostně v zájmu veřejném. ČKA při jejich prosazování plní svou veřejnoprávní roli, kterou má uloženou zákonem.

…politici se jí však vyhýbají

ČKA v posledních dvou letech zesílila svou iniciativu o prosazení těchto soutěží. Drtivá většina veřejných zadavatelů se jim však pod různými záminkami vyhýbá.

Musíme konstatovat, že politiky deklarovaný boj proti korupci a klientelismu téměř žádný pokrok směrem k čistému soutěžení a uvážlivému hospodaření s veřejnými prostředky zatím nepřinesl a plánované změny zákona o veřejných zakázkách ani nepřinesou. Soutěž o návrh nebyla žádným ze zodpovědných činitelů dosud ani zmíněna, natož aby bylo přistoupeno k jejímu užívání všude, kde to je vhodné. Situaci by mohlo vyřešit zákonné zakotvení povinnosti soutěže o návrh u vybraných veřejných zakázek na projekčních služby. Tomu se však politický establishment brání.

Začíná být pozdě

Česká komora architektů, ač je současným stavem znechucena, nehodlá se s ním smířit. Má důkladné zkušenosti, znalosti a rozvahu, aby pokračovala v úsilí o prosazení soutěže o návrh jako standardního postupu, stejně jako o celkové pročištění prostředí v investiční výstavbě. Nabízí je společnosti ku pomoci. Pokud chceme dobře plánovat rozvoj našich sídel a krajiny, pokud chceme, aby vznikaly chytré, hospodárné a krásné stavby, a pokud máme zájem na pročištění korupčního prostředí veřejných zakázek, tak se bez soutěží o návrh neobejdeme.

VYZÝVÁME TEDY POLITIKY A ÚŘEDNÍKY ČINNÉ V OBLASTI INVESTOVÁNÍ VEŘEJNÝCH PENĚZ: VZPAMATUJTE SE!
SOUČASNĚ VYZÝVÁME VEŘEJNOST: VYŽADUJTE OD SVÝCH POLITIKŮ ODPOVĚDNÉ ZACHÁZENÍ S VEŘEJNÝMI PROSTŘEDKY!

Tato budova má vyrůst na Pražských Vinohradech. Napsal o tom Stavitel.

Nemám nic proti moderní architektuře, ale jestli spousta lidí protestovala proti postavení Kaplického Chobotnice na Letenské pláni, tak tady by měli protestovat tuplem. Dům, který je totálně mimo měřítko okolních budov a totálně mimo kontext okolí, by měl projít mnohem věší kritikou a diskuzí. Nicméně moc developerů je veliká a ti zdá se veřejnou diskuzi nad touto stavbou nedovolí.

Je zvláštní, že něco se povolí v pohodě a kvůli něčemu mnohem kvalitnějšímu z mého pohledu (navíc vzešlému z mezinárodní soutěže) se bude dokonce prezident Klaus přivazovat k bagrům…